Juraj Janík , 06. aug 2008

Pár slov o víně a charitě s Petrem Nárožným

Čeho se ve společnosti napijete nejraději? Takový ten opravdový alkohol piju skoro výjimečně. To už musí být, abych si dal sklenku whisky nebo slivovici, merunkovici...

Ano, dám, ale na druhou stranu mám ještě teď dárky, které jsem dostal k padesátinám – a to je 17 let zpátky – a já je dodnes neotevřel. Ale víno mám vysloveně rád. Dávám přednost bílému. A takový vlašský ryzlink, jaký má pan Kovacs z Novosedel u Mikulova, takový nemá, pevně věřím, ani prezident Bush. Samozřejmě se to víno nejlíp pije na té Moravě, přímo ve sklípku, a nebo když se vyjde v letní podvečer před sklípek, hezky se tam sedí a ochutnává…

Ten vzduch je tam nějak voňavější a celé to prostředí k tomu vínu patří. Mluvíte o vínu hezky a zasvěceně. Považujete se za znalce vín? Ne, to určitě ne, ale dobré víno od špatného poznám. A ne až druhý den, jak říkají lidi, ale už když ho piju. Víno je ušlechtilý nápoj, ale dopřávám si ho s mírou. Přece jenom už jsem pán v letech a nechce se mi zdolávat nějaké kocoviny. Víte, já strašně moc pracuju, jsem takovej hodně zapřaženej člověk, a je mi pak líto toho druhého dne, který je většinou pro jakoukoliv tvůrčí práci ztracený. Jak budete pracovně vytížený v květnu? Teď v dubnu hraju skoro každý den, což je tedy v mém věku už na pováženou. A v květnu – když pominu, že budu čtyři dny na festivalu animovaného filmu v Třeboni, kam se velice těším, tam si trochu odpočinu, – tak hraju vlastně taky každý den. Přesto si najdete chvilku na květnové výstavě Víno a destiláty 2005 moderovat aukci vín. Ale začátek té aukce museli kvůli mně posunout, abych všechno stihl.

Už jste někdy někde dělal dražitele? Ne, nikdy. Takže jsem upřímně zvědav, jak mi to půjde. Mám k téhle profesi docela respekt, k profesionálům, kteří to dělají s elegancí, usmívají se na lidi a dovedně s nimi hrají tu hru „Tak nikdo už nezkusí přidat, opravdu ne? Tak já to odklepnu, já už opravdu zvedám kladívko!“ Docela se mi to líbí a snad to zvládnu, snad na mne budou lidi hodní.

Budeme vám držet palce, výtěžek aukce půjde na charitu… Myslím si, že charita je potřebná věc, která se musí pěstovat. Když pominu, že si tím člověk asi v první řadě tak trošku vykupuje své špatné svědomí, tak je to prostě morální povinnost nás, co jsme měli víc štěstí. Vždyť je to jenom náhoda, že má člověk obě ruce a obě nohy, je jenom náhoda, že se narodil do úplné rodiny a měl hodnou maminku a tatínka, náhodou neonemocněl nějakou těžkou chorobou… to je všechno jenom náhoda. A tak by ti náhodou zdravější a bohatší měli pamatovat na ty, co bohužel nějaký ten handicap mají.

Najčítanejšie články »