Vino.sk

30, Jún 2004

Champagne - elixír mládí?

V Champagni se objevil mysteriózní fenomén hodný velkého výzkumu. Proč je tolik velkých šampaňských domů úspěšně vedeno a rozvíjeno vdovami – Veuve Cliquot, Madame Pommery, Madame Krug, Camille Olry-Roederer, Lilly Bolinger? A pro

V Champagni se objevil mysteriózní fenomén hodný velkého výzkumu. Proč je tolik velkých šampaňských domů úspěšně vedeno a rozvíjeno vdovami – Veuve Cliquot, Madame Pommery, Madame Krug, Camille Olry-Roederer, Lilly Bolinger? A proč je výroba šampaňského osudovou zkouškou pro muže jako druh, zatímco prodlužuje život a sílu jejich ženských protějšků? Bez pomoci Muldera a Scullyové se může autorka pouze skromně dohadovat, že se pánové stávají trochu horlivými, když dělají ochutnávky a prostě se upijí až k předčasné smrti s čistým svědomím, že dělají prostě jen dobře svou práci. Ženy na druhé straně jsou více zdrženlivé a disciplinované . Tato malá teorie by mohla fungovat, pokud nedojde na následující citaci:

{-l67}

„ Piju šampaňské vždy, když jsem šťastná a také když jsem smutná. Někdy ho piju, když jsem sama. Když mám společnost, tak to považuji za svou povinnost. Těším se s ním, když nemám hlad a piju ho , když hlad mám. Jinak se ho vůbec nedotknu – tedy pokud nemám žízeň“ – Lilly Bolinger.

Tak se zdá, že tajemství šampaňského stále zůstává zahaleno do bublinek, než přijde jeho čas. Autorku těší pomyšlení na to , že ví – čím více šampaňského budu pít, tím déle budu žít a můj charakter bude silnější.

Co myslíte, dámy a pánové?